
Martin Hořický
Penetrační testy jsou s oblibou popisovány jako simulace útoku vůči zadané IT oblasti. Předmětem penetračního testu je vždy určitá izolovaná část IT ekosystému společnosti jako například webová aplikace, mobilní aplikace, desktopová aplikace, či síťová infrastruktura.
Největší slabina penetračních testů se skrývá právě v izolovanosti. Jako výsledek periodického provádění těchto testů může být informace, že veškerá bezpečnostní rizika byla snížena na akceptovatelnou úroveň a testovaný systém je odolný vůči útokům.
Hlavním důvodem, proč jsou penetrační testy tedy zásadní pro zabezpečení organizace, je to, že pomáhají personálu naučit se, jak zvládnout jakýkoli typ útoku hackerů. Penetrační testy umožňují zjistit, zda je prostředí vaší sítě skutečně odolné. Testováním vyhledáváme slabiny v systému a potenciální cíle hackerského útoku. Pomáháme tak našim klientům chránit jejich sítě před vnějšími hrozbami.
Ve fázi před zahájením penetračního testování definuje tester a klient rozsah penetračního testu, jako např. jaké systémy budou testovány, jaké metody tester použije a jaké jsou další cíle a právní důsledky.
Průzkum vyžaduje, aby tester shromáždil co nejvíce informací o předmětu testování, včetně informací o personálu, technologii a systémech.
Po shromáždění dostatečných informací o systému klienta začnou testeři modelovat reálné hrozby, kterým bude klient čelit, a poté začnou skenovat příslušné zranitelnosti systému, na které by se tyto útoky obvykle zaměřily.
V této fázi se využívají všechny zjištěné zranitelnosti v souladu s rozsahem uvedeným ve fázi před zapojením.
Po uplynutí doby testování nebo po využití všech relevantních systémů jsou všechny metody testování a zranitelnosti - včetně souvisejících zařízení, portů nebo personálu - zaznamenány.
Tester vytvoří pro klienta zprávu o penetračním testování, která popisuje použité metody, zneužité zranitelnosti, nápravná opatření a další důležité informace.
Poté, co měl klient čas vyřešit problémy se zranitelnostmi uvedenými v úvodní zprávě, může se tester vrátit a provést stejné penetrační testy na systému klienta, aby ověřil, že zranitelnosti byly vyřešeny. Tato fáze není tak častá, ale klient ji může požadovat.
Cílem je ověření, zda lze proniknout do informačního systému organizace. Tester využívá prostředky a metody nejrychleji vedoucí k cíli. Klíčový rozdíl oproti testování zranitelnosti je ve způsobu testování, zde se jedná o testování manuální a důkladnější.
Výstupem testu je závěrečná zpráva, která obsahuje:
Existují tři hlavní strategické přístupy k penetračnímu testování, z nichž každý zahrnuje jiné kroky a nástroje. Hlavní rozdíly v těchto přístupech se týkají rozsahu teoretických znalostí útočníka o cílovém systému nebo síti.
Martin Hořický