V úvodníku jsem se zamyslel nad tím, jakou má audit přidanou hodnotu pro auditovanou společnost. V tomto článku bych na toto téma rád navázal.
Auditorské standardy, kterými se provádění auditu řídí, ukládají auditorovi povinnost komunikovat s vedením a osobami pověřenými správou a řízením o významných zjištěních z auditu, a především o zjištěných nedostatcích ve vnitřním kontrolním systému s dopadem do účetního výkaznictví, o svých názorech na kvalitativní aspekty aplikace účetní postupů vedením a dalších obtížích, se kterými se při provádění auditu setkal. Audit účetní závěrky v dnešní podobě není kontrolou správnosti zaúčtování účetních dokladů, ale je procesem vycházejícím z hodnocení rizik významných nesprávností, jehož základem je dobré porozumění činnosti auditované společnosti (účetní jednotky) a porozumění jejímu kontrolnímu prostředí ve vztahu k účetnímu výkaznictví.
Právě díky tomuto postupu by měl být auditor schopen identifikovat případné nedostatky a jako jeden z vedlejších „produktů“ auditu poskytnout vedení společnosti informace a podněty pro zlepšení včetně praktických doporučení.
Pro správnou interpretaci doplňuji, že se jedná o zjištění týkající se interních procesů a vnitřních kontrol, kde vidíme prostor pro zlepšení a vyšší efektivitu. Nemluvíme zde o výskytu neshod, tedy nesprávností v účetních závěrkách, které mají dopad na výsledek samotného auditu a výrok auditora.
Co patří mezi nejčastější zjištění, se kterými se u svých auditních klientů setkáváme?
Ve spolupráci s dalšími auditními partnery jsme si prošli a vyhodnotili informace, které jsme předávali vedoucím zástupcům auditovaných společností za uplynulé dva roky jako zpětnou vazbu ke správě, řízení a procesům vnitřních kontrol. Ve vzorku zkoumaných firem převládaly české výrobní a obchodní firmy či pobočky nadnárodních koncernů. Z přibližně 500 auditů účetních závěrek podnikatelských subjektů jsme komunikovali celkem 131 zjištění a souvisejících doporučení.
Tato zjištění jsme rozdělili do 5 oblastí dle jejich věcné povahy a v následujícím grafu zachytili jejich poměrné zastoupení:
VEDENÍ ÚČETNICTVÍ
Nejvíce nálezů (46 %) se týká vedení účetnictví, především samotné aplikace účetních metod společnostmi. Firmy často chybují v operacích s účetními odhady (např. tvorba opravných položek a rezerv, nastavení účetních odpisů dle odpisů daňových, účtování o derivátech) a v oblasti zásob jde pak o kalkulace u výrobních podniků.
Pro účetní odhady z definice platí, že následná skutečnost se mnohdy liší od původního odhadu. Jinak řečeno, s účetním odhady je neoddělitelně spojena určitá, někde větší, někde menší, míra nejistoty. Mnohdy se setkáváme s tím, že vedení společností při relativně běžných účetních odhadech typu opravných položek k pohledávkám či zásobám, nebo u některých typů rezerv, používá historicky zavedené postupy ve smyslu „…prostě jsme to tak dělali vždy“, nebo metody zavedené v rámci skupinového výkaznictví, aniž by si sami pravidelně vyhodnocovali, zda je vhodné v aplikaci takových postupů pokračovat s ohledem na konkrétní situaci a okolnosti. V praxi to znamená nutnost provádět retrospektivní revize odhadů jejich porovnáním s následnou skutečností a v případě větších rozdílů se zamýšlet nad tím, co je jejich příčinnou. Může se ukázat, že zvolená metodika není nadále vhodná, protože nemusí postihovat veškeré informace a skutečnosti, které byly a jsou pro daný odhad relevantní, nebo předpoklady o úrovni některých vstupů již nemusí odpovídat okolnostem.
S nevhodným používáním účetních metod se lze relativně často setkat také v případě odepisování dlouhodobého majetku, což je také jedna z kategorií účetního odhadu. Ve své praxi narážíme například na situace, kdy v registrech dlouhodobého majetku vídáme již plně odepsané položky, byť jsou firmou nadále používány. Na druhou stranu se lze setkat i s případy, kdy společnost díky nevhodně nastavené odpisové politice a nepoužívání zbytkové hodnoty opakovaně vykazovala díky vysokým odpisům majetku ztráty z hlavní činnosti a zároveň zisky z prodeje vyřazovaného majetku původně používaného pro svoji hlavní činnost. Samostatnou kapitolou je pak nastavení odpisových sazeb pro účely účetního výkaznictví shodně s odpisy uplatňovanými pro účely určení základu daně z příjmů právnických osob. Takové odpisy dlouhodobého majetku samozřejmě nemají s reálnou dobou ekonomické životnosti podnikem využívaného dlouhodobého majetku mnoho společného.
U kalkulací zásob vlastní výroby bývá úskalím buď zahrnutí či nezahrnutí některých typů především nepřímých nákladů do kalkulačního vzorce a způsoby alokace režijních nákladů na kalkulační jednici. V případě vlastních výkonů u společností poskytujících služby se lze stále ještě setkat s tím, že nemají interní procesy a systémy nastaveny tak, aby jim umožňovaly sledovat odpracované výkony v detailu za jednotlivé zakázky a projekty, což následně znemožňuje věrně a spolehlivě vykázat skutečně „zasloužené“ výnosy a vyčíslit k rozvahovému dni spolehlivým způsobem hodnotu nedokončené výroby nebo výši výnosů příštích období.
U interních procesů souvisejících s účetním výkaznictvím se stále vyskytují nedostatky ve způsobu provádění inventarizace aktiv a závazků. Evergreenem je nedostatečné oddělení pravomocí a odpovědností a chybějící autorizační kontroly, tedy tzv. „kontrola 4 očí“. U menších společností se dokonce mnohdy vedení diví, že účetní potřebují k sestavení kvalitní účetní závěrky od vedení více informací, než jen obdržet vystavené a přijaté faktury, mzdové rekapitulace a bankovní výpisy, a že si účetní nemohou bez součinnosti vedení a dalších relevantních osob vše potřebné sami domyslet. Kvalitně vedené účetnictví a kvalitně zpracované účetní závěrky pak bývají závislé na zdatnosti a nasazení konkrétních pracovníků, spíše než by byly výsledkem dobře navržených (správně nastavených a kvalitně popsaných) interních směrnic či postupů a vhodně zavedených (myšleno reálně vykonávaných a podpořených například nastavením toku dat a informací předávaných v informačních systémech) procesů a kontrolních mechanismů, za které právě vedení společnosti odpovídá. V těchto případech může odchod třeba i jen jediného klíčového zaměstnance způsobit společnosti poměrně značné problémy.
DANĚ A PŘEVODNÍ CENY
27 % zjištění mělo souvislost s daňovou problematikou. Vzhledem k tomu, že jsou mezi našimi klienty významně zastoupeny koncerny a mezinárodní skupiny, setkávali jsme se nejčastěji s nedostatky v oblasti nastavení tzv. převodních cen pro transakce uskutečňované mezi propojenými osobami. V praxi se jedná například o vzájemné vnitroskupinové poskytování podpůrných služeb (například účetních, IT), prodej výrobků či poskytování finančních prostředků mezi společnostmi skupiny. Skupina má v takovém případě zákonnou povinnost prokázat a doložit, že transakce probíhají za cenu obvyklou, sjednanou v souladu s principem tržního odstupu, tj. za cenu, která odpovídá stejné či obdobné transakci se subjektem mimo tuto skupinu.
Nejčastěji zde vznikají rizika související s překlasifikací rozdílu v cenách mezi spojenými osobami na skrytou výplatu dividendy, neodvedení srážkové daně či porušení pravidel nízké kapitalizace u vnitroskupinového financování.
PRÁVNÍ PŘEDPISY
20 % nálezů souviselo s možným nesouladem s požadavky dle aktuálních právních předpisů. Zjištění za rok 2020 z části souvisela s posouzením dopadů změn v obchodním právu a poměrně časté byly připomínky k plnění povinností zveřejňování údajů o skutečných majitelích. Za rok 2020 a v průběhu roku 2021 jsme také často upozorňovali firmy na možnosti čerpání některých „covidových“ dotací, kdy mohli zažádat o některý typ podpory a dosud tuto příležitost nevyužili.
INTERNÍ FIREMNÍ PROCESY / IT
Ostatní zjištění (7 %) v oblasti vnitropodnikových procesů souvisela převážně s IT oblastí, zejména pak s kybernetickou bezpečností. Účetnictví je dnes už výhradně zpracováváno digitálně. Auditor pak musí být schopen v rámci auditu v určité nezbytně nutné míře porozumět i tzv. IT prostředí auditované společnosti. Zjištění v této oblasti se nejčastěji dotýkala nedostatků v oblasti zabezpečení na úrovni správy i řízení IT, např. politika přístupových hesel; pravidelné revize přístupů uživatelů; nedostatečnost postupů pro sledování bezpečnostních incidentů na úrovni lokálního zajištění bezpečnosti při práci na výpočetní technice a postupy týkající se kontinuity podnikání, bezpečnostních incidentů a řízení změn obecně.
Přístupy firem k takovým zjištěním jsou různé. Některé se snaží průběžně zlepšovat, zvyšovat svou efektivitu a důsledně předcházet potenciálním rizikům, u jiných platí, že dokud se nic vyloženě nepokazí a není tak nezbytné realizovat vhodná opatření, tak se nic zásadního neděje. Ale ono často stačí, když se něco pokazí právě jen jednou a poprvé. Audit není sám o sobě všelékem a nelze racionálně očekávat, že podnikateli či vedení společnosti auditor dodá univerzální recept na to, jak upravit model svého podnikání, jakou cestou se vydat, kam investovat, aby firma byla úspěšnější. Aby se ovšem vedení společnosti mohlo těmito zcela zásadními otázkami zabývat, lze audit účetní závěrky vnímat jako jeden z dílků mozaiky, který vedení poskytuje určitou míru komfortu ohledně sice běžných, ale zároveň nezbytných oblastech podnikové praxe, a vytváří mu tím prostor pro soustředění se na ony zásadní strategické otázky a priority.
V případě našeho vzorku firem bylo velice zajímavé porovnat výsledky za rok 2020 vs 2021 a sledovat, kolik z uvedených doporučení si vedení společnosti vzalo za své a věnovalo jim svou pozornost hned v následujícím roce. Podle výsledků se jednalo téměř o 40 % všech zjištění a souvisejících doporučení.