11/2021
Přímá souvislost mezi náklady a výnosy
Zákon o daních z příjmů (ZDP) umožňuje prostřednictvím § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP za daňový náklad uznat také výdaje (náklady), které nejsou primárně vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmů (výnosů), nebo jsou v ZDP vysloveně označeny jako daňově neuznatelný náklad (§ 25 ZDP), avšak za kumulativního splnění určitých podmínek:
- Jedná se obecně o výdaje, které nejsou primárně daňově uznatelné;
- Existuje přímá souvislost, neboli dostatečně intenzivní a nezprostředkovaná logická vazba mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady);
- Výdaje (náklady) lze uznat za daňové pouze do výše přímo souvisejících příjmů (výnosů);
- Tyto příjmy (výnosy) ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících.
Před Nejvyšší správní soud (NSS) byl postaven případ, ve kterém právnická osoba vynaložila primárně nedaňové náklady (konkrétně se jednalo o cestovní náklady pro třetí osobu, která nebyla v pracovněprávním vztahu, náklady na občerstvení, nadlimitní výdaje na závodní stravování a nedaňové pokuty a penále), jež s odkazem na zmiňovaný § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP ponechala v nákladech daňových. S tímto posouzením postupu se odvolávala na přímou souvislost předmětných nákladů s výnosy ze softwarových služeb realizovanými na základě svého fakturačního modelu nastaveného mezi ostatními členy skupiny. Základnou ve fakturačním modelu byla skutečná výše přímých a nepřímých nákladů navýšená o 5% marži. Městský soud však tuto tvrzenou přímou úměru neshledal za odůvodněnou, neboť nebylo patrné, jakým způsobem spolu vynaložené náklady s výnosy společnosti v podobě poskytování softwarových služeb v rámci skupiny přímo souvisí.
Rozsudkem 1 Afs 190/2021 – 30 ze dne 14. 10. 2021 v daném případě NSS uzavřel, že společnost dostatečně neprokázala přímou souvislost mezi výše specifikovanými náklady a jejími výnosy. Tyto náklady tak vyloučil z daňově uznatelných, doměřil daňovou povinnost a uvalil příslušné sankce.
Z rozsudku vyplývá, že přímou souvislost je nutno chápat tak, že dané náklady ovlivňují výši výnosů, a to nejen tím, že byly přefakturovány členům v rámci skupiny jakožto výnosy za poskytnuté softwarové služby, ale také tím, že jejich vynaložení přispělo k dosažení výnosů jinak, než pouze jejich automatickým zvýšením. Přímou souvislost tedy v tomto případě není možné odvozovat od specifického modelu financování společnosti, který byl založen na jednoduchém matematickém vzorci, kdy se veškeré náklady automaticky navýší o fixní sazbu a výsledná částka se přefakturuje.
Doložení likvidace neprodejných zásob
Řádné doložení likvidovaného objemu zásob (materiálu, výrobků a zboží) je nutnou podmínkou pro postup, který nevyvolá u plátce DPH provádějícího likvidaci žádné daňové povinnosti. Za dostatečně silný důkazní prostředek lze považovat formálně a obsahově bezvadný likvidační protokol obsahující specifikaci předmětu a způsob provedené likvidace, důvody pro zničení, identifikaci osob provádějících likvidaci, čas a místo provedení zničení. Na to doporučujeme také pořídit vypovídající fotodokumentaci, videozáznam apod.
Posuzováním dostatečného prokázání likvidace zásob, konkrétně neprodejných cigaret, se zabýval NSS, který v rámci svého Rozsudku 5 Afs 199/2020 – 39 ze dne 18. října 2021 rozhodl, že společnost provádějící údajnou likvidaci cigaret toto zničení dostatečně dokumentačně nepodložila, neboť jako důkazní prostředky poskytla soudu „pouze“ svědecké výpovědi osob, které se likvidace zúčastnily (ty se všakv některých pasážích rozcházely), a sepsané protokoly. Dalšími skutečnostmi vedoucími k tíži společnosti bylo nevykázání cest svědků na místo likvidace v rámci knihy jízd, nezohlednění termínu likvidace v účetnictví, ale pouze v mimořádné inventuře, u které nebylo svědky potvrzeno, že vůbec proběhla, dále nevyužití možnosti zpětného odkupu cigaret od původních dodavatelů a neoznámení likvidace cigaret na otevřeném ohni příslušnému hasičskému sboru.
Společnost tak neunesla důkazní břemeno, a tak toto neprokázané zničení zboží (nedoložení jeho osudu) NSS reklasifikoval z pohledu DPH na poskytnutí plnění pro účely nesouvisející s ekonomickou činností společnosti. NSS uzavřel, že se v tomto případě jednalo dle § 13 odst. 4 písm. a) zákona o DPH o dodání zboží, čili zdanitelné plnění podléhající DPH, doměřil DPH na výstupu a uvalil povinnosti uhradit penále.