V souvislosti s koncem roku 2024 a příchodem roku 2025 je třeba se v oblasti převodních cen zabývat aktualizacemi Směrnice OECD a jejich implementací do národních legislativ, protože pouze tak je možné v rámci skupiny spojených osob zajistit stav, kdy převodní ceny budou z pohledu všech zúčastněných stran nastaveny v souladu s principy tržního odstupu a nepovedou ke dvojímu zdanění.
V roce 2024 jsme Vás informovali o materiálu OECD označovaném jako Pillar One – Amout B, který B je součástí dvoupilířového řešení OECD/G20 v oblasti daňových výzev vyplývajících z digitalizace ekonomiky. Cílem OECD je zjednodušit administrativní postupy a snížit s nimi související náklady při nastavení převodních cen pro skupinové distributory a poskytovatele marketingových služeb. Zjednodušený postup nebude možné využít u transakcí, jejichž předmětem je dodání nehmotných aktiv či komodit.
Zjednodušený postup je postaven na výpočtu ukazatelů OAS (Net operating assets intensity) a OES Operating expense intensity), dle kterých jsou společnosti vykonávající distribuční a marketingové aktivity rozděleny do 5 kategorií takzvaného faktoru intenzity. Následně je pak dle odvětví, ve kterém působí skupina, pro kterou společnost distribuční a marketingová vykonává, společnost zařazena do jedné ze tří možných skupin. Výsledkem je matice, dle které lze stanovit tržně obvyklý ukazatel ROS (return on sales%).
Ukazatel ROS uvedený v matici lze použít jak pro nastavení převodních cen na počátku roku, tak pro účely cenových narovnání na konci roku, aniž by bylo nutné za pomoci komerčních databází s placeným přístupem sestavovat srovnávací analýzu a zjišťovat tržně obvyklé rozpětí standardním postupem. OECD hlavní výhodu zjednodušeného přístupu spatřuje zejména v jurisdikcích, jejichž finanční úřady nedisponují personální kapacitou s potřebnou kvalifikací pro aplikaci standardních postupů, čímž by se pro nadnárodní společnosti mělo snížit riziko nejistoty správného nastavení převodních cen vedoucí často k mezinárodním daňovým sporům a tím i zvýšeným administrativním nákladům.
Možnost poprvé využít zjednodušených postupů byla stanovena na období začínající 1. 1. 2025. V závislosti na přístupu konkrétní jurisdikce k implementaci částky B mohou mít daňoví poplatníci tedy možnost nebo povinnost uplatnit zjednodušený postup již v roce 2025. Není přitom bez významu, že Směrnice OECD jsou tzv. soft law, což v praxi znamená, že například z hlediska procesních postupů nezavazují správce daně takovým způsobem, jakým tak činí v rámci české daňové legislativy například Daňový řád. Nabízí se tedy otázka, jaký je současný stav implementace zjednodušeného postupu do národních legislativ jednotlivých států?
Česká republika možnost využít zjednodušeného postupu do svých metodických pokynů vydávaných Generálním finančním ředitelstvím za účelem poskytování jasných a jednotných pokynů pro aplikaci daňových zákonů a předpisů, zatím neimplementovala.
Mezi státy, které zjednodušený přístup považují za efektivní a vydaly v souvislosti s jeho aplikací metodické pokyny patří mimo jiné USA.
Stav kdy některé jurisdikce implementují zjednodušený přístup do svých legislativ jako povinnost, zatímco jiné státy jej vůbec nepřijmou, může vést k situaci, kdy nejenom, že nebude dosaženo zamýšleného efektu snížení administrativní náročnosti, ze kterého by benefitovaly jak daňové správy, tak daňoví poplatníci, ale naopak přibude mezinárodních daňových sporů o správné nastavení převodních cen.
Autor: Lenka Lopatová
V roce 2024 jsme Vás informovali o materiálu OECD označovaném jako Pillar One – Amout B, který B je součástí dvoupilířového řešení OECD/G20 v oblasti daňových výzev vyplývajících z digitalizace ekonomiky. Cílem OECD je zjednodušit administrativní postupy a snížit s nimi související náklady při nastavení převodních cen pro skupinové distributory a poskytovatele marketingových služeb. Zjednodušený postup nebude možné využít u transakcí, jejichž předmětem je dodání nehmotných aktiv či komodit.
Zjednodušený postup je postaven na výpočtu ukazatelů OAS (Net operating assets intensity) a OES Operating expense intensity), dle kterých jsou společnosti vykonávající distribuční a marketingové aktivity rozděleny do 5 kategorií takzvaného faktoru intenzity. Následně je pak dle odvětví, ve kterém působí skupina, pro kterou společnost distribuční a marketingová vykonává, společnost zařazena do jedné ze tří možných skupin. Výsledkem je matice, dle které lze stanovit tržně obvyklý ukazatel ROS (return on sales%).
- OAS = Čistá provozní aktiva / Tržby z prodejů
- OES = Provozní náklady / Tržby z prodejů
- ROS = Provozní výsledek před zdanění a úroky (EBIT) / Tržby z prodeje
Ukazatel ROS uvedený v matici lze použít jak pro nastavení převodních cen na počátku roku, tak pro účely cenových narovnání na konci roku, aniž by bylo nutné za pomoci komerčních databází s placeným přístupem sestavovat srovnávací analýzu a zjišťovat tržně obvyklé rozpětí standardním postupem. OECD hlavní výhodu zjednodušeného přístupu spatřuje zejména v jurisdikcích, jejichž finanční úřady nedisponují personální kapacitou s potřebnou kvalifikací pro aplikaci standardních postupů, čímž by se pro nadnárodní společnosti mělo snížit riziko nejistoty správného nastavení převodních cen vedoucí často k mezinárodním daňovým sporům a tím i zvýšeným administrativním nákladům.
Možnost poprvé využít zjednodušených postupů byla stanovena na období začínající 1. 1. 2025. V závislosti na přístupu konkrétní jurisdikce k implementaci částky B mohou mít daňoví poplatníci tedy možnost nebo povinnost uplatnit zjednodušený postup již v roce 2025. Není přitom bez významu, že Směrnice OECD jsou tzv. soft law, což v praxi znamená, že například z hlediska procesních postupů nezavazují správce daně takovým způsobem, jakým tak činí v rámci české daňové legislativy například Daňový řád. Nabízí se tedy otázka, jaký je současný stav implementace zjednodušeného postupu do národních legislativ jednotlivých států?
Česká republika možnost využít zjednodušeného postupu do svých metodických pokynů vydávaných Generálním finančním ředitelstvím za účelem poskytování jasných a jednotných pokynů pro aplikaci daňových zákonů a předpisů, zatím neimplementovala.
Mezi státy, které zjednodušený přístup považují za efektivní a vydaly v souvislosti s jeho aplikací metodické pokyny patří mimo jiné USA.
Stav kdy některé jurisdikce implementují zjednodušený přístup do svých legislativ jako povinnost, zatímco jiné státy jej vůbec nepřijmou, může vést k situaci, kdy nejenom, že nebude dosaženo zamýšleného efektu snížení administrativní náročnosti, ze kterého by benefitovaly jak daňové správy, tak daňoví poplatníci, ale naopak přibude mezinárodních daňových sporů o správné nastavení převodních cen.
Autor: Lenka Lopatová