V průběhu srpna 2023 vydal Nejvyšší správní soud („NSS“) řadu rozsudků v neprospěch dotčených daňových subjektů. V tomto příspěvku přinášíme přehled vybraných rozsudků z oblasti daně z příjmů právnických osob, ve které došlo na základě rozhodnutí NSS k doměření daňové povinnosti včetně souvisejících sankcí:
Náklady na reklamu
- Rozsudek NSS 4 Afs 39/2023 potvrdil závěry správce daně, který daňovému subjektu doměřil v rámci daňové kontroly daň z příjmů právnických osob, a to z důvodu neprokázání daňové účinnosti nákladů na reklamu v souladu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů („ZDP“). Správci daně vyvstaly pochybnosti o faktickém přehrání reklam na LCD obrazovkách v rozsahu a v čase deklarovaném daňovým subjektem. Tyto pochybnosti nebyly vyvráceny ani svědeckými výpověďmi, jež vykazovaly prvky nevěrohodnosti. Byť daňový subjekt předložil řadu listin prokazujících smluvní ujednání s poskytovali reklamních služeb (formálně bezvadné účetní doklady, výpisy z bankovního účtu), NSS uzavřel, že ani doklady se všemi náležitostmi nemusí být podkladem pro uznání nákladu dle § 24 odst. 1 ZDP, není-li zároveň prokázáno, že k plnění fakticky došlo (nejsou tedy rozhodné jen formální náležitosti dokladů, ale též stav faktický).
- NSS ve svém rozsudku 6 Afs 69/2023 potvrdil závěry krajského soudu, který napadl ceny sjednané mezi subjekty v rámci poskytování reklamních služeb. Daňový subjekt uplatnil jako daňové náklady výdaje za reklamní služby ve formě propagace své firmy na panelech v halách a stadionech sportovních klubů, jež nakupoval prostřednictvím řetězce subdodavatelů (část z nich byla nekontaktních a neplnících své daňové povinnosti). V rámci tohoto řetězce docházelo k mnohonásobnému navýšení ceny těchto služeb, aniž by se změnil jejich obsah a rozsah. Podle správce daně vytvořil daňový subjekt s primárními dodavateli služeb právní vztah převážně za účelem snížení svého základu daně, účastníci obchodu tak byly posouzeni jako tzv. jinak spojené osoby dle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 ZDP. Jelikož rozdíly v těchto cenách nebyly správci daně uspokojivě doloženy, došlo u daňového subjektu k úpravě základu daně o tento rozdíl a doměření daně z příjmů.
- Rozsudek NSS 4 Afs 221/2022 potvrdil závěry správce daně, který vyhodnotil, že předmětné výdaje na ubytování a výdaje na reklamní služby vykázané u daňového subjektu nelze uznat jako daňově účinné dle § 24 ZDP, neboť nebyla potvrzena jejich faktická realizace. Daňový subjekt neprokázal deklarované výdaje za ubytování zaměstnanců (o jaké pracovní cesty se jednalo, kdo byl ubytovaný, za jakým účelem atd.) a dále přesný rozsah, skutečného dodavatele výdajů na reklamu a jejich přímý a bezprostřední vliv na zdanitelné příjmy. NSS uvedl, že pokud by daňový subjekt již při sjednávání reklamních služeb myslel též na prokázání jejich dodání v deklarovaném rozsahu (např. kontrolou svými zaměstnanci), jednalo by se za současného předpokladu prokázání věrohodnosti o důkaz zásadního významu.
Z výše uvedených rozsudků vyplývá, že má-li daňový subjekt ustát při případné daňové kontrole oprávněnost uplatnění vynaloženého nákladu na reklamu jako daňového výdaje, musí být schopen doložit nejen související úplné a korektní podklady, ale též prokázat faktickou realizaci plnění v deklarovaném rozsahu, objemu a čase. Současně apelujeme na dodržení principu „obvyklosti cen“ sjednaných mezi spojenými osobami tak, jak je definuje ZDP.
Výzkum a vývoj („VaV“)
- NSS ve svém rozsudku 10 Afs 12/2021 potvrdil závěry krajského soudu, a to ve věci nesplnění podmínek pro možnost odpočtu na podporu VaV. V tomto případě daňový subjekt nesplnil jednu ze zásadních podmínek, kterou byla prospektivnost projektu VaV, tedy že projekt VaV musel být vyhlášen před zahájením jeho realizace. Pokud má podnikatel postupovat ekonomicky racionálně a skutečně investovat do reálného VaV, nelze zahájit činnost VaV a v určité fázi (v tomto případě až po získání zakázky) se rozhodnout, že vytvoří a schválí projekt. V průběhu daňové kontroly docházelo navíc k opravám projektů VaV a evidence oprávněnosti uplatnění osobních nákladů vykazovala nedostatky, rozpory a nejasnosti.
- NSS se ve svém rozsudku 4 Afs 229/2022 ztotožnil s právním názorem, podle kterého pokud výdaje vynaložené na VaV nebyly dle příslušných účetních předpisů zaúčtovány jako náklady, není možné je uznat jako odčitatelné položky. Daňový subjekt totiž v tomto případě účtoval o materiálu a součástkách, vynaložených při realizaci projektů VaV a uplatněných jako odčitatelné položky, jako o nedokončeném dlouhodobém hmotném majetku (účtová skupina 04), nikoliv jako o nákladech (účtová skupina 05). Jeho námitka pouhé účetní chyby neobstála.
Pravidla pro možnost uplatnění nákladů na VaV jako odčitatelné položky od základu daně jsou striktně definována v ZDP. Jedná se o poměrně náročný administrativní proces, kterým Vás rádi provedeme tak, aby byla ve Vaší společnosti zajištěna oprávněnost uplatnění odpočtu na podporu VaV v případě kontroly této oblasti ze strany finančního úřadu.
Tzv. korunové dluhopisy
- V níže uvedených rozsudcích se NSS vyjadřoval k aplikaci principu zneužití práva ve vztahu k emisi tzv. korunových dluhopisů, přičemž uzavřel, že k naplnění objektivních i subjektivních prvků testu zneužití ve všech dotčených kauzách došlo. V těchto případech bylo prokázáno úmyslné získání daňového zvýhodnění v rozporu s účelem ZDP:
- 2 Afs 167/2022 (SAMARINDA SE)
- 4 Afs 231/2022 (KOH-I-NOOR HARDTMUTH a.s.)
- 5 Afs 110/2022 a 5 Afs 111/2022 (KRKONOŠSKÉ PAPÍRNY a.s.)
Oblast tzv. korunových dluhopisů je stále v silném hledáčku kontrol finančními úřady, které cílí na odhalení umělých potřeb emitovat dluhopisy, na jejichž základě docházelo u emitentů k daňovému uplatnění úrokového nákladu a současně u věřitelů k nulovému zdanění úrokového příjmu srážkovou daní (díky zaokrouhlení základu daně za jednotlivý dluhopis na celé Kč dolů). Upozorňujeme tak na nutnost prokázat ekonomický smysl učiněné transakce. Pro další informace a asistenci v rámci daňové kontroly Vám také v této oblasti rádi nabídneme naši odbornou součinnost.