Daň z příjmů právnických osob v nedávných rozsudcích NSS

První kvartál roku 2024 přinesl z „dílny” Nejvyššího správního soudu („NSS”) opět další řadu rozsudků, které negativním způsobem dopadly na poplatníky daně z příjmů právnických osob („DPPO”). Vybrané rozsudky s krátkým popisem posuzované situace (případně s odkazem na dotčený § zákona č. 596/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, „ZDP”) a závěru NSS přinášíme v následujícím příspěvku.
 

• Správnost účtování o nedokončené výrobě

2 Afs 37/2023 > Daňový subjekt podnikající v oblasti konstrukcí lodních zařízení v tomto případě neunesl důkazní břemeno ohledně správnosti účtování o nedokončené výrobě v okamžiku prodeje ukončených zakázek, čili neprokázal oprávněnost snížení výnosů v deklarované výši. Dále některé ze zahrnutých nákladů, a současně nedoložil inventurní stavy (dokladovou ani fyzickou inventurou) k datům odúčtování. Správce daně snížil daňovému subjektu původně stanovenou daňovou ztrátu o 63 mil. Kč.
 

• Daňová uznatelnost výdajů na demoliční práce

9 Afs 43/2022 > Správce daně doměřil daňovému subjektu daň z příjmů ve výši 1,7 mil. Kč + penále, a to z toho důvodu, že daňový subjekt dostatečně neprokázal, že náklady za demoliční práce různých objektů, které byly odečteny od základu daně, byly vynaloženy v souladu s § 24 odst. 1 ZDP a že byly skutečně poskytnuty v rozsahu a termínech podle předložených podkladů. V daném případě nebyly splněny podmínky pro aplikaci judikatury týkající se tzv. esenciálních výdajů.
 

• Přímá souvislost mezi příjmy a výdaji dle § 23 odst. 4 písm. e) ZDP

10 Afs 221/2022 > Předmětem sporu byla otázka, zda výnosový úrok ze zápůjčky přímo souvisel s nákladovým úrokem z dluhopisů neuznaným jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a nemohl tak být zahrnut do základu daně. NSS potvrdil závěry daňových orgánů a krajského soudu a potvrdil, že vazba mezi dluhopisy a smlouvami o zápůjčce vzniklá započtením pohledávek nesvědčí o přímé souvislosti mezi úroky. Při hodnocení přímé souvislosti je důležité zkoumat, zda by daňový subjekt získal příjem bez vynaložení neuznatelného výdaje. Není správné definovat přímou souvislost jen podle toho, zda příjmy a výdaje plynou ze stejného právního titulu, aniž byly hodnoceny další okolnosti případu.
 

• Náklady na reklamu a deklarace rozsahu plnění

3 Afs 399/2021 > NSS daný spor uzavřel se závěrem, že předložené důkazní prostředky k prokázání daňových nákladů na reklamní služby (reklamní potisky závodního motocyklu, kamionu, reklamní spoty na velkoplošných světelných obrazovkách) nepodaly přehledný a důvěryhodný obraz o tom, že daňový subjekt obdržel reklamní plnění od deklarovaného dodavatele a v deklarovaném rozsahu; při posuzování daňové uznatelnosti nákladů na reklamu tak nelze postupovat zjednodušenou optikou „nějaká reklama realizována byla a dodavatel ji zajistil”.
 

• Stanovení daně dle pomůcek na DPPO

7 Afs 308/2022 > V daném sporu bylo z důvodu absence spolupráce daňového subjektu se správcem daně a nedostatku důkazních prostředků, které by poskytly možnost spolehlivého stanovení daně, přistoupeno správcem daně k doměření DPPO dle pomůcek. Tímto postupem byla daňovému subjektu doměřena daň ve výši 57,9 mil. Kč + penále ve výši 11,6 mil. Kč.
 

• Neprokázání daňových odpisů hmotného majetku

4 Afs 283/2024 > Správci daně vznikly pochybnosti o správnosti výše uplatněného daňového odpisu hmotného majetku, čili zda tento odpis byl kalkulován na základě správné pořizovací ceny (pořizovací cena technologie v rozsahu 3 mil. Kč) a zda vůbec plnění v podobě prodeje majetku poskytl deklarovaný dodavatel. NSS v této kauze potvrdil závěry krajského soudu, kdy shrnul, že daňový subjekt neprokázal úplatně nabytý hmotný majetek, jehož odpis uplatnil ve zdaňovacím období 2014 jakožto uznatelný náklad podle § 24 odst. 1 ZDP ve spojení s § 24 odst. 2 písm. A) ZDP.
 

• Prokázání skutečného vlastnictví přijatých licenčních poplatků

4 Afs 63/2022 > Správce daně zamítl žádost daňového subjektu o přiznání osvobození příjmů z licenčních poplatků dle § 38nb ZDP, neboť daňový subjekt dostatečně neprokázal, že je skutečným vlastníkem těchto licenčních poplatků. Příjemce (sub)licenčních poplatků je jejich skutečným vlastníkem jen tehdy, jestliže jich může užívat a požívat bez omezení a není ze zákona či ze smlouvy povinen předat platby jiné osobě, neboli pokud z nich má skutečný prospěch z hospodářského hlediska a může svobodně určit, jak budou využity. V tomto případě však daňový subjekt byl smluvně zavázán předat většinu licenčních poplatků (necelých 95 %) vlastníkům podkladového aktiva. Pasoval se tak do role správce nebo zprostředkovatele, tím pádem nesplnil podmínky pro nárok na osvobození příjmů z licenčních poplatků dle § 19 odst. 1 písm. zj) ZDP.
 

• Nesprávné období vykázání odměn zaměstnanců, účtování o nedokončené výrobě

2 Afs 79/2023 > Důvodem doměření DPPO ve finální výši 8 mil. Kč a souvisejícího penále byly následující nálezy v rámci daňové kontroly:

1. v nesprávném zdaňovacím období zaúčtované nenárokové odměny zaměstnanců,
2. nesprávné účetní zachycení nedokončené výroby ve formě stavebních prací, které vykazovaly k rozvahovému dni 0 Kč (z důvodu skutečnosti, že je daňový subjekt velkou stavení společností, která realizuje větší počty stavebních zakázek napříč obdobími, je velice nepravděpodobné, že by všechny v období zaúčtované náklady byly k rozvahovému dni vyfakturovány),
3. nezohlednění výnosových úroků z nesplacené půjčky.
4. Oprávněnost účtování o dohadných položkách pasivních

7 Afs 317/2022 > NSS potvrdil závěry správce daně a usnesl, že daňový subjekt dostatečně neprokázal oprávněnost tvorby dohadné položky na dodávky materiálu a prací v celkové výši 17,1 mil. Kč, neboť nedoložil žádné konkrétní důkazy a dokumenty. Předpokladem pro účtování o dohadné položce pasivní je doložení existence závazku za již reálně uskutečněné plnění, které věcně náleží do určitého účetního období, ale ke konci rozvahového dne není možno stanovit jeho přesnou výši a relevantními doklady budou doloženy až v následujícím účetním období.
 

• Neuznatelnost dodatečně navýšených úrokových nákladů

4 Afs 119/2022 > NSS uzavřel tento případ s výsledkem doměření DPPO vč. penále ve výši 790 tis. Kč, a to z titulu neprokázání důvodu a podstaty dodatečného navýšení úrokových nákladů z výpůjčky, tedy možnosti uplatnění nákladového úroku jako nákladu dle § 24 odst. 1 ZDP. Dle dodatků ke smlouvám byla původně sjednaná úroková sazba 6 % navýšena na 9 %, resp. 19 %, aniž by však daňovému subjektu tato smluvní úprava přinesla další finanční prostředky.
 

• Daňová uznatelnost nákladů na propagaci na golfových turnajích

10 Afs 153/2022 > Daňový subjekt se ocitl v důkazní nouzi, když podle NSS neprokázal, že přijal reklamní plnění v rozsahu (umístění bannerů, reklamních panelů, letáků a propagace na LED obrazovkách na golfovém hřišti v místě konání turnaje) a ceně sjednané ve smlouvě (8 mil. Kč), a že jí deklarovaný dodavatel poskytl sjednané plnění v deklarovaném rozsahu a kdo vyrobil reklamní materiály. Náklady na propagaci na golfových turnajích tak nebyly osvědčeny jako náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP a daňovému subjektu byla doměřena daň a související penále.
Samotná existence reklamního spotu nedokládá vysílání této reklamy v uvedených lokalitách. Prokázat skutečný rozsah promítání reklamních spotů lze přitom např. svědeckými výpověďmi zaměstnanců, kteří by poskytování reklamy průběžně a v namátkových intervalech kontrolovali, případně i průběžnou evidencí, kterou by o tom zaměstnanci vedli.

Praxe ukazuje, že v rámci procesu vedeného s orgány finanční správy je esenciálním předpokladem úspěchu daňového subjektu dostatečně silně a hodnověrně prokázat tvrzený stav. Díky naší odborné znalosti potenciálních rizik poskytujeme klientům podporu nejen v samotném procesu přípravy daňových tvrzení tak, aby se daňový subjekt v případě daňové kontroly nedostal do důkazní nouze, ale také formou zastupování před správcem daně v průběhu daňových kontrol.