Nejvyšší správní soud (NSS) vydal v březnu 2024 rozsudek týkající se využití esenciálních výdajů v dokazování v daňových řízeních. Doposud byla vyjádření NSS k problematice esenciálních výdajů spíše protichůdná. Proto se problematice tentokrát věnoval rozšířený senát.
Esenciální výdaje nenahrazují účetní doklady, ale umožňují uplatnit jako daňově uznatelný takový náklad, který byl nezbytně nutný k pořízení zboží či služby. Přičemž nezbytnost takového výdaje je potřeba též prokázat.
V rozsudku NSS shledává, že poplatník může prokázat své uskutečněné výdaje i jiným způsobem než obvyklými účetními doklady, a to prakticky jakýmikoliv prostředky, kromě těch, které by byly získány v rozporu s právními předpisy. Představit si lze například znalecké posudky, ceníky platné v době uskutečnění výdajů, objednávky, fotografie a podobně. Jaké prostředky poplatník zvolí a jaké jsou vhodné, bude vždy záležet na okolnostech konkrétního případu. Prokázat takto lze jak výdaje, k nimž doklady zcela chybí, tak i výdaje, u nichž jsou doklady chybné (chybně uvedený dodavatel nebo jiné údaje).
Je nutné pamatovat na skutečnost, že velmi pravděpodobně se tímto způsobem společnosti nepodaří prokázat 100 % nákladů, neboť NSS ve svých rozsudcích považoval za esenciální výdaje vždy minimální nutné výdaje, nikoliv výdaje volitelné nebo nepodstatné.
Využití dokazování pomocí esenciálních výdajů představuje krajní situaci a pravděpodobně neumožní dosáhnout uznání všech výdajů, přičemž důkazní břemeno stále zůstává u poplatníka. Nicméně v situacích, kdy účetní doklady nejsou k dispozici, může jít o zajímavý způsob, jak snížit finanční dopady doměření daně na společnost a dosáhnout alespoň částečného daňového uplatnění reálně vynaložených nákladů.
Co jsou esenciální výdaje?
Společnost má povinnost prokázat údaje uvedené ve svém daňovém přiznání, a to obvykle doložením účetních dokladů, faktur nebo obchodních smluv. Použití metody esenciálních výdajů je způsob prokázání výdajů při absenci účetních dokladů, při jejich nesprávnosti nebo při zcela neprůkazném účetnictví. Pro představu může jít například o nesprávně vedené účetnictví, zničení účetních záznamů nebo „jen“ o ztracené jednotlivé faktury a smlouvy. V takovém případě má poplatník možnost pokusit se prokázat i jinými způsoby, že z objektivního pohledu takové náklady musely být vynaloženy. Představit si lze například situaci, kdy byla opravena budova, účetní doklady nejsou k dispozici, ale je očividné, že práce proběhly.Esenciální výdaje nenahrazují účetní doklady, ale umožňují uplatnit jako daňově uznatelný takový náklad, který byl nezbytně nutný k pořízení zboží či služby. Přičemž nezbytnost takového výdaje je potřeba též prokázat.
Prokazování daně dle pomůcek
Esenciální výdaje bylo doposud možné použít pouze, pokud správce daně přikročil ke stanovení daně dle pomůcek, nikoliv v rámci běžného dokazování při daňové kontrole. Nicméně ke stanovení daně dle pomůcek bylo možné jen v případech, kdy byla neprůkazná většina účetnictví. To prakticky znamenalo, že použití argumentace esenciálními výdaji nebylo přípustné při sporu o menší část nákladů.Změna díky rozsudku
Rozšířený senát NSS došel k závěru, že esenciální výdaje je možné použít již v procesu dokazování. Tím se značně rozšířila možnost obhajoby poplatníka při daňové kontrole a následném řízení.V rozsudku NSS shledává, že poplatník může prokázat své uskutečněné výdaje i jiným způsobem než obvyklými účetními doklady, a to prakticky jakýmikoliv prostředky, kromě těch, které by byly získány v rozporu s právními předpisy. Představit si lze například znalecké posudky, ceníky platné v době uskutečnění výdajů, objednávky, fotografie a podobně. Jaké prostředky poplatník zvolí a jaké jsou vhodné, bude vždy záležet na okolnostech konkrétního případu. Prokázat takto lze jak výdaje, k nimž doklady zcela chybí, tak i výdaje, u nichž jsou doklady chybné (chybně uvedený dodavatel nebo jiné údaje).
Je nutné pamatovat na skutečnost, že velmi pravděpodobně se tímto způsobem společnosti nepodaří prokázat 100 % nákladů, neboť NSS ve svých rozsudcích považoval za esenciální výdaje vždy minimální nutné výdaje, nikoliv výdaje volitelné nebo nepodstatné.
Využití dokazování pomocí esenciálních výdajů představuje krajní situaci a pravděpodobně neumožní dosáhnout uznání všech výdajů, přičemž důkazní břemeno stále zůstává u poplatníka. Nicméně v situacích, kdy účetní doklady nejsou k dispozici, může jít o zajímavý způsob, jak snížit finanční dopady doměření daně na společnost a dosáhnout alespoň částečného daňového uplatnění reálně vynaložených nákladů.