Nová směrnice o převodních cenách

Uplynuly již více než tři měsíce, co OECD vydalo nové znění Směrnice o převodních cenách. V čem se znění Směrnice změnilo oproti poslední aktualizaci z roku 2017? Generální finanční ředitelství zveřejnilo informaci, dle které lze nejdůležitější změny shrnout do těchto tří bodů:

• Revize metody profit split včetně přílohy obsahující příklady aplikace této metody
• Nová Kapitola X obsahující pokyny k převodním cenám v oblasti finančních transakcí
• Nová příloha ke Kapitole VI týkající se aplikace přístupu k obtížně ocenitelným nehmotným aktivům

Považuji za důležité se s těmito změnami seznámit blíže, a to zvláště u českých entit, které byly nadnárodní skupinou pověřeny, aby se zabývaly výzkumem a vývojem nových nehmotných aktiv, či poskytují jimi vytvořená nehmotná aktiva k dalšímu využití v rámci skupiny. U takových společností by metoda profit split mohla být vhodnou metodou, jak stanovit cenu v transakcích se spojenými osobami.

 

Revize metody profit split

Cílem metody profit split je rozdělit zisk mezi entity zúčastněné na transakci takovým způsobem, který by co nejspravedlivěji reflektoval přidanou hodnotu, s jakou každá z nich přispěla k dosažení společného cíle. Není bez významu, že stejným způsobem, jakým je možno metodu profit split použít pro rozdělení zisků, lze aplikovat na rozdělení ztrát.

Směrnice přitom neobsahuje žádná normativní pravidla pomáhající identifikovat případy, pro něž je použití metody profit split nejvhodnější.

Výhodou metody profit split je možnost vyřešit případy, kdy každá ze stran účastnících se transakce přispívá k transakci jedinečným a hodnotným způsobem.  Omezením pro využití této metody pak může být fakt, že k jejímu použití je nezbytné znát konsolidovaný výsledek celé transakce. V řadě případů bývá obtížné z účetních evidencí vedených dle rozdílných legislativních předpisů získat údaje o nákladech a výnosech vynaložených všemi entitami zúčastněnými na transakcích vedoucích ke společnému cíli takovým způsobem, který by umožnil dostatečně spolehlivě identifikovat zisk, jenž má být rozdělen jako odměna za vykonávané funkce a zapojená aktiva.

Příkladem klíče, který může být použit pro účely rozdělní zisku, je dle Směrnice čas strávený zkušenými odbornými pracovníky na transakci, jejímž výsledkem má být jedinečné nehmotné aktivum. To však za předpokladu, že je zde lineární závislost mezi množstvím tohoto efektivně stráveného času a hodnotou vyvíjeného aktiva. S touto problematikou úzce souvisí rovněž nová příloha Směrnice, týkající se přístupu k obtížně ocenitelným aktivům.

K tomu, aby metoda profit split mohla být využita efektivně, je zapotřebí smluvních ujednání, která definují pravidla, podle kterých bude zisk rozdělen, jakož i doba platnosti těchto pravidel. A právě na písemná smluvní ujednání jasně definující nastavená pravidla pro stanovení cen mezi spojenými osobami se v praxi často zapomíná. Absence písemných smluvních ujednání bývá příčinou důkazní nouze v případě zahájení daňové kontroly, která může vyústit až v dodatečné doměření daně.

 

Nová Kapitola X Směrnice

Nové Kapitole X Směrnice obsahující pokyny v oblasti finančních transakcí by měly věnovat pozornost zejména české entity, které čerpají výhody vnitroskupinového financování, jakým je cash pooling. Kapitola X obsahuje popis přísnějších pravidel testů finančních nákladů a výnosů vázaných ke krátkodobým vnitroskupinovým finančním transakcím.

Právě krátkodobost je u cash poolingových transakcí podstatná. Pro testy výše úroků souvisejících s cash poolingovými transakcemi mohou být využity průměrné úrokové sazby, za které si banky v České republice navzájem půjčují peníze na mezibankovním trhu. Takovou sazbou je například 3M PRIBOR.

Vyhodnocení výsledků testů vychází z okolností, za kterých byla finanční transakce sjednána. V případě cash poolingu je zohledněna snaha o synergické využití peněžních prostředků ve skupině, kdy jednou z hlavních výhod je snadný přístup ke zdroji financování. Za tržně obvyklé nastavení úrokové sazby odborná veřejnost považuje situaci, kdy úroková sazba cashpoolingového dlužníka není vyšší než sazba, jaká by byla sjednána s bankovní institucí. Sazba cashpoolingového věřitele by naopak měla být vyšší, než jakou by za poskytnuté prostředky nabídla banka.¹ V opačném případě by využití cash poolingu nepřinášelo všem zúčastněným entitám včetně entity odpovědné za vedení master účtu očekávanou výhodu/odměnu.

Výše úroku je v tržním prostředí dána dohodou dvou stran, která mimo jiné odráží riziko platební neschopnosti dlužníka. O tuto rizikovou přirážku je navýšena sazba, za kterou banka získává depozitum na mezibankovním trhu. Dle predikce ČNB zveřejněné dne 5. května 2022 by tříměsíční sazba PRIBOR mohla v roce 2022 dosáhnout hranice 7 %. V případě nastavení úroků u vnitroskupinových finančních transakcí, jako je cash pooling, je nezbytné sledovat rychle se měnící sazby na mezibankovním trhu.

Cash poolingové operace mohou podléhat povinnému vykazování, jehož rozsah ČNB stanoví vyhláškou.² Tato povinnost se může týkat například společností, u kterých roční objem finančních úvěrů poskytnutých nebo přijatých ve vztahu k zahraničí ke konci kalendářního roku dosáhne 100 mil. Kč. ³