Novinky v investičních pobídkách včetně aktuální judikatury
Novinky v investičních pobídkách včetně aktuální judikatury
Novela zákona o investičních pobídkách po zhruba čtyřech letech zrušuje povinnost Ministerstva průmyslu a obchodu předkládat každou žádost o investiční pobídku vládě k projednání. Proces projednávání investiční pobídky se zbytečně tímto prodlužoval. Udělené pobídky v posledních letech se daly počítat v jednotkách. Vláda bude schvalovat žádosti již jen tzv. strategické investiční akce. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s dalšími dotčenými ministerstvy posoudí splnění podmínek a povinností stanovených zákonem. Na základě těchto informací bude vydávat příslušná rozhodnutí.
Počet vydaných rozhodnutí v letech 2018 - 2023
Nezbývá jen doufat, že nejenom toto opatření bude mít pozitivní vliv na nové investice, kterých je zajisté v ČR zapotřebí. Bohužel musím i na tomto místě pronést menší povzdechnutí nad nově zavedenou tzv. dorovnávací daní. Pakliže mezi českými společnostmi budou i poplatníci daně z příjmů patřící do velké nadnárodní či národní skupiny podléhající dorovnávací dani a zároveň čerpají slevu na dani v rámci investičních pobídek, pak dorovnávací daň může výrazně snížit případnou daňovou úsporu.
Dovolím si taktéž upozornit na dvě nedávná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se týkaly uplatnění slevy na dani z titulu investičních pobídek. V prvém rozhodnutí finanční úřad nesouhlasil s tím, že si poplatník uplatnil vyšší slevu na dani v dodatečném daňovém přiznání.
Finanční úřad argumentoval tím, že se částka slevy na dani nemůže zvýšit, pakliže je dodatečně vyměřena vyšší daňová povinnost. Nejvyšší správní soud podpořil argumentaci Krajského soudu s tím, že v dodatečném přiznání, stejně jako v řádném přiznání, vykázal poplatník nulovou daňovou povinnost, byť uplatnil vyšší slevu dani. Dle soudu z daného rozsudku plyne, že dodatečná daňová povinnost se nezměnila a tímto se neztotožnil s názorem Specializovaného finančního úřadu. Postup správce daně byl o to překvapivější, neboť byl v rozporu s již dříve přijatým závěrem koordinačního výboru mezi Ministerstvem financí ČR a Komorou daňových poradců z roku 2007. Finanční úřad totiž mimo jiné argumentoval jiným rozsudkem Krajského soudu, kde ovšem podstata sporu byla poněkud odlišná.
Druhý rozsudek Nejvyššího správního soudu se týkal maximální možné sazby odpisu u poplatníků uplatňující slevu na dani z titulu investiční pobídky. Konkrétně šlo o využití tzv. zvýšené sazby odpisu v prvním roce odepisování, aby došlo k maximálnímu snížení základu daně.
Zde Nejvyšší správní soud vyslovil názor, který je opět v duchu staršího koordinačního výboru mezi Ministerstvem financí ČR a Komorou daňových poradců z roku 2007. Mimo jiné i z něj plyne, že poplatník v daném režimu si může, tak jako ostatní poplatníci, vybrat způsob odpisování rovnoměrný, zrychlený, eventuálně mimořádný odpis, nicméně pokud se jedná o hmotný majetek, u kterého lze uplatnit zvýšený odpis v prvním roce odpisování, musí toto snížení základu daně povinně využít.
Počet vydaných rozhodnutí v letech 2018 - 2023
Nezbývá jen doufat, že nejenom toto opatření bude mít pozitivní vliv na nové investice, kterých je zajisté v ČR zapotřebí. Bohužel musím i na tomto místě pronést menší povzdechnutí nad nově zavedenou tzv. dorovnávací daní. Pakliže mezi českými společnostmi budou i poplatníci daně z příjmů patřící do velké nadnárodní či národní skupiny podléhající dorovnávací dani a zároveň čerpají slevu na dani v rámci investičních pobídek, pak dorovnávací daň může výrazně snížit případnou daňovou úsporu.
Dovolím si taktéž upozornit na dvě nedávná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se týkaly uplatnění slevy na dani z titulu investičních pobídek. V prvém rozhodnutí finanční úřad nesouhlasil s tím, že si poplatník uplatnil vyšší slevu na dani v dodatečném daňovém přiznání.
Finanční úřad argumentoval tím, že se částka slevy na dani nemůže zvýšit, pakliže je dodatečně vyměřena vyšší daňová povinnost. Nejvyšší správní soud podpořil argumentaci Krajského soudu s tím, že v dodatečném přiznání, stejně jako v řádném přiznání, vykázal poplatník nulovou daňovou povinnost, byť uplatnil vyšší slevu dani. Dle soudu z daného rozsudku plyne, že dodatečná daňová povinnost se nezměnila a tímto se neztotožnil s názorem Specializovaného finančního úřadu. Postup správce daně byl o to překvapivější, neboť byl v rozporu s již dříve přijatým závěrem koordinačního výboru mezi Ministerstvem financí ČR a Komorou daňových poradců z roku 2007. Finanční úřad totiž mimo jiné argumentoval jiným rozsudkem Krajského soudu, kde ovšem podstata sporu byla poněkud odlišná.
Druhý rozsudek Nejvyššího správního soudu se týkal maximální možné sazby odpisu u poplatníků uplatňující slevu na dani z titulu investiční pobídky. Konkrétně šlo o využití tzv. zvýšené sazby odpisu v prvním roce odepisování, aby došlo k maximálnímu snížení základu daně.
Zde Nejvyšší správní soud vyslovil názor, který je opět v duchu staršího koordinačního výboru mezi Ministerstvem financí ČR a Komorou daňových poradců z roku 2007. Mimo jiné i z něj plyne, že poplatník v daném režimu si může, tak jako ostatní poplatníci, vybrat způsob odpisování rovnoměrný, zrychlený, eventuálně mimořádný odpis, nicméně pokud se jedná o hmotný majetek, u kterého lze uplatnit zvýšený odpis v prvním roce odpisování, musí toto snížení základu daně povinně využít.