Za skrytou daňovou kontrolu označují soudy situaci, kdy správce daně (typicky finanční úřad), provádí intenzivní kontrolní činnost konkrétního daňového subjektu, aniž by ale daňovou kontrolu oficiálně zahájil. Daňová kontrola se správně zahajuje doručením dokumentu nazvaného „Oznámení o zahájení daňové kontroly“ do datové schránky, doporučeným dopisem (pokud datovou schránku nemáte a ze zákona ani mít nemusíte) nebo při jednání u správce daně.
Pokud správce daně kontroluje daňový subjekt tak intenzivně, že daňovou kontrolu oficiálně zahájit měl, ale neučiní tak, může to mít pro daňový subjekt konkrétní negativní důsledky – například to umožní fakticky delší dobu prověřování nebo díky tomu může správce daně opakovaně kontrolovat tytéž skutečnosti.
Díky judikatuře a publicitě, které se tomuto tématu dostává, se naštěstí v současné praxi jedná postupně o menší a menší problém, neboť správce daně si na velmi zřetelné případy začíná dávat pozor. Nedá se však říci, že by skryté daňové kontroly zcela vymizely.
Jednak se stále řeší případy, které začaly již v minulosti, kdy byla obezřetnost správce daně v této oblasti na mnohem nižší úrovni, ale i u nových případů se stále ještě setkáváme s řadou hraničních situací, kdy správce daně vyžaduje před zahájením vlastní daňové kontroly relativně obsáhlé podklady, ať již týkající se samotného daňového subjektu, tak ohledně jeho dodavatelů či odběratelů.
V tomto kontextu je dobré dát si zvlášť pozor na situace, kdy se správce daně tváří, že neprověřuje vaší vlastní daňovou povinnost, ale daňovou povinnost vašeho dodavatele a vašeho odběratele a k ní si žádá komplexní podklady vztahující se k jednomu ucelenému transakčnímu toku např. totožného zboží. Chce tedy všechny podklady, které souvisí s jeho pořízením i všechno, co souvisí s jeho následným prodejem. I když se v tomto případě může zdát, že tím správce daně získává údaje jen ke třetím osobám (tj. k vašemu dodavateli a k vašemu odběrateli), současně získává (ať již cíleně nebo mimoděk) velmi komplexní obraz o vaší vlastní daňové povinnosti ve vztahu k uvedeným plněním.
Stejně tak se v praxi někdy stává, že správce daně při/po zahájení daňové kontroly vyžaduje po daňovém subjektu podklady, které neodpovídají deklarovanému předmětu a rozsahu daňové kontroly.
Předmětem daňové kontroly je konkrétní daň (daň z příjmů právnických osob, DPH apod.) za konkrétní zdaňovací období, resp. u daní bez zdaňovacího období pak ve vztahu k jednotlivé zdaňované skutečnosti.
Rozsahem daňové kontroly je pak bližší upřesnění (zaměření) v rámci tohoto předmětu (například jen konkrétní vybraná uskutečněná zdanitelná plnění). Není-li rozsah vymezen nebo je-li vymezen jako „plný“, jedná se o kontrolu celé daňové povinnosti na určité dani za určité zdaňovací období (všechny skutečnosti).
Tento předmět a rozsah daňové kontroly naleznete v dokumentu „Oznámení o zahájení daňové kontroly“. Pokud správce daně začne při daňové kontrole vyžadovat dokumenty mimo stanovený předmět a rozsah, je to opět indikátorem, že by se mohlo jednat o skrytou daňovou kontrolu i jiného, než deklarovaného období a tak dále.
Negativním dopadům skryté daňové kontroly je možné se bránit i v odvolacím řízení a v řízení před soudem, ovšem z hlediska jejich minimalizace lze jedině doporučit řešit tyto situace hned na začátku, ideálně ještě ve fázi předkládání podkladů v rámci samotné daňové kontroly. Vyhledání včasné odborné pomoci může nejen preventivně zamezit negativním daňovým důsledkům, ale někdy může pomoci vyřešit případný spor se správcem daně rychleji, bez přenášení těžiště procesní obrany do odvolacího řízení, které se nezřídka táhne několik let, popř. do vleklého řízení před správní soudy.
O skryté daňové kontrole na mém profilu LinkedIn: https://lnkd.in/eWcV2dUX.
Zajímavé shrnutí aktuální situace ke skrytým daňovým kontrolám nabízí rovněž článek v týdeníku Ekonom: Kam až může zajít správce daně? Záleží na posouzení soudu | Ekonom.cz: Web týdeníku EKONOM
Autor: Václav Čepelák
Pokud správce daně kontroluje daňový subjekt tak intenzivně, že daňovou kontrolu oficiálně zahájit měl, ale neučiní tak, může to mít pro daňový subjekt konkrétní negativní důsledky – například to umožní fakticky delší dobu prověřování nebo díky tomu může správce daně opakovaně kontrolovat tytéž skutečnosti.
Díky judikatuře a publicitě, které se tomuto tématu dostává, se naštěstí v současné praxi jedná postupně o menší a menší problém, neboť správce daně si na velmi zřetelné případy začíná dávat pozor. Nedá se však říci, že by skryté daňové kontroly zcela vymizely.
Jednak se stále řeší případy, které začaly již v minulosti, kdy byla obezřetnost správce daně v této oblasti na mnohem nižší úrovni, ale i u nových případů se stále ještě setkáváme s řadou hraničních situací, kdy správce daně vyžaduje před zahájením vlastní daňové kontroly relativně obsáhlé podklady, ať již týkající se samotného daňového subjektu, tak ohledně jeho dodavatelů či odběratelů.
V tomto kontextu je dobré dát si zvlášť pozor na situace, kdy se správce daně tváří, že neprověřuje vaší vlastní daňovou povinnost, ale daňovou povinnost vašeho dodavatele a vašeho odběratele a k ní si žádá komplexní podklady vztahující se k jednomu ucelenému transakčnímu toku např. totožného zboží. Chce tedy všechny podklady, které souvisí s jeho pořízením i všechno, co souvisí s jeho následným prodejem. I když se v tomto případě může zdát, že tím správce daně získává údaje jen ke třetím osobám (tj. k vašemu dodavateli a k vašemu odběrateli), současně získává (ať již cíleně nebo mimoděk) velmi komplexní obraz o vaší vlastní daňové povinnosti ve vztahu k uvedeným plněním.
Stejně tak se v praxi někdy stává, že správce daně při/po zahájení daňové kontroly vyžaduje po daňovém subjektu podklady, které neodpovídají deklarovanému předmětu a rozsahu daňové kontroly.
Předmětem daňové kontroly je konkrétní daň (daň z příjmů právnických osob, DPH apod.) za konkrétní zdaňovací období, resp. u daní bez zdaňovacího období pak ve vztahu k jednotlivé zdaňované skutečnosti.
Rozsahem daňové kontroly je pak bližší upřesnění (zaměření) v rámci tohoto předmětu (například jen konkrétní vybraná uskutečněná zdanitelná plnění). Není-li rozsah vymezen nebo je-li vymezen jako „plný“, jedná se o kontrolu celé daňové povinnosti na určité dani za určité zdaňovací období (všechny skutečnosti).
Tento předmět a rozsah daňové kontroly naleznete v dokumentu „Oznámení o zahájení daňové kontroly“. Pokud správce daně začne při daňové kontrole vyžadovat dokumenty mimo stanovený předmět a rozsah, je to opět indikátorem, že by se mohlo jednat o skrytou daňovou kontrolu i jiného, než deklarovaného období a tak dále.
Negativním dopadům skryté daňové kontroly je možné se bránit i v odvolacím řízení a v řízení před soudem, ovšem z hlediska jejich minimalizace lze jedině doporučit řešit tyto situace hned na začátku, ideálně ještě ve fázi předkládání podkladů v rámci samotné daňové kontroly. Vyhledání včasné odborné pomoci může nejen preventivně zamezit negativním daňovým důsledkům, ale někdy může pomoci vyřešit případný spor se správcem daně rychleji, bez přenášení těžiště procesní obrany do odvolacího řízení, které se nezřídka táhne několik let, popř. do vleklého řízení před správní soudy.
O skryté daňové kontrole na mém profilu LinkedIn: https://lnkd.in/eWcV2dUX.
Zajímavé shrnutí aktuální situace ke skrytým daňovým kontrolám nabízí rovněž článek v týdeníku Ekonom: Kam až může zajít správce daně? Záleží na posouzení soudu | Ekonom.cz: Web týdeníku EKONOM
Autor: Václav Čepelák