Rámcová dohoda uzavřená mezi ČR a Německem a ČR a Rakouskem
Od 1.3.2023 jsou účinné dvě Rámcové dohody, které uzavřela Česká republika s Německem a Rakouskem, a týkají se osob, které vykonávají obvyklou přeshraniční práci na dálku (tzv. telework, home-office). Dle těchto dohod je možné, aby byl zaměstnanec příslušný systému sociálního zabezpečení v zemi svého zaměstnavatele, i když ve státě svého bydliště pracuje více než 25 %, ale max. do rozsahu 40 %.
Dle evropského nařízení platí pravidlo, že pokud zaměstnanec vykonává práci ve státě bydliště v rozsahu méně než 25 %, podléhá právním předpisům státu sídla zaměstnavatele podle čl. 13 (1)(b)(i) nařízení (ES) č. 883/2004.
Česká republika uzavřela Rámcové dohody s Německem a Rakouskem k aplikaci čl. 16(1) nařízení (ES) č. 883/2004, které umožňují, aby zaměstnanci podléhali právním předpisům státu sídla zaměstnavatele i v případě, kdy rozsah práce ve státě bydliště činí 25 % až 40 %, tj. až dva dny v týdnu.
Podmínkou je, aby tento zaměstnanec požádal o výjimku podle konkrétní Rámcové dohody, a to u příslušné instituce ve státě sídla svého zaměstnavatele, a to až na dobu dvou let do budoucna, přičemž o tuto výjimku je možné žádat opakovaně. Při splnění následujících dalších podmínek Rámcové dohody bude mít tento zaměstnanec na udělení výjimky právní nárok:
- zaměstnanec má pouze jednoho zaměstnavatele
- vykonává pro tohoto zaměstnavatele přeshraniční práci na dálku (zpravidla z domova – home office)
- práce vykonávaná na dálku je stejná jako práce vykonávaná v sídle zaměstnavatele
- práce na dálku je vykonávána pomocí informačních technologií
- práce na dálku ve státě bydliště je vykonávaná v rozsahu 25 % - 40 % celkového výkonu závislé činnosti
- udělení výjimky je v jejich zájmu
Zaměstnanci pak bude vystaveno potvrzení A1.
Pokud zaměstnanec vykonává práci na dálku ve státě bydliště v rozsahu vyšším než 40 %, Rámcové dohody se na něj nevztahují, ale přesto může požádat o výjimku dle čl. 16 (1) nařízení (ES) č. 883/2004. Na udělení takové výjimky ale už právní nárok není, ale může být udělena po dohodě příslušných institucí dotčených členských států.
Příklad:
Zaměstnanec má bydliště v ČR a je zaměstnán u německého zaměstnavatele. Zaměstnanec pracuje na home office, tj. v ČR v rozsahu 2 dnů v týdnu (40 %), v Německu pak 3 dny v týdnu.
Zaměstnanec vykonává tzv. podstatnou část činnosti ve státě bydliště a standardně podléhá českému systému sociálního zabezpečení podle čl. 13(1)(a) nařízení (ES) č. 883/2004. Pokud si přeje podléhat německým právním předpisům, může požádat o výjimku na základě nové Rámcové dohody uzavřené mezi ČR a Německem, a to u GKV-Spitzenverband, DVKA.