Nejvyšší správní soud vydal koncem ledna rozsudek 6 Afs 193/2024-54, podle něhož fyzická osoba zneužila právo tím, že zakládala společnosti s cílem vyhnout se plátcovství daně z přidané hodnoty. Celý koncept byl jednoduchý. V okamžiku, kdy podnikající fyzická osoba překročila obrat pro povinnou registraci jako plátce, založila obchodní společnost, pod níž provozovala tutéž obchodní činnost, tedy obchodování s elektronickými cigaretami. Poté, co první obchodní společnost překročila obrat pro registraci plátce, založila fyzická osoba další obchodní společnost, která činnost převzala. V horizontu 3 let tak vzniklo celkem 26 obchodních společností, které postupně jedna od druhé přebíraly obchodování. Tak, jak přecházela obchodní činnost, přesouvali se i zaměstnanci a pronajímateli se měnili nájemci. Jedno však zůstávalo společné, prodeje byly realizovány vždy společností, která byla v daný okamžik ještě neplátcem. A všechny společnosti podléhaly po materiální, organizační i finanční stránce podnikající fyzické osobě.
V otázce zneužití práva je správce daně tím, kdo nese tíhu důkazního břemene. Správce daně musí prokázat, že ke zneužití práva došlo. Judikatura jak Soudního dvora Evropské unie, tak i českého Nejvyššího správního soudu se shoduje v tom, že o zneužití práva se jedná, pokud hlavním účelem daného jednání je získání daňové výhody. Jinými slovy, aby se o zneužití práva nejednalo, musí být hlavní (nebo minimálně dostatečně významný) účel transakcí jiný než daňový.
Možná zajímavou otázkou na závěr jsou dopady rozhodnutí soudu. Ten přičetl veškeré daňové povinnosti fyzické osobě, která jako první převedla svoji činnost na obchodní společnost, protože všechny další převody již byly jednak důsledkem tohoto prvního zneužití a zároveň stále v režii této fyzické osoby, coby jejich vlastníka.
V rozsudku popisovaném případě to bylo možná až příliš „průhledné“. Stejná činnost, stejní lidé, 26 společností… Jen několik měsíců před tímto rozsudkem Nejvyššího správního soudu posuzoval možné zneužití práva ve vztahu k registraci Soudní dvůr v případu C-171/23 UP Caffe. Tato chorvatská společnost vykonávala stejnou restaurační činnost, jakou před ní společnost SS-UGO stejného vlastníka. Chorvatský správce daně byl názoru, že fakticky nedošlo k žádnému přerušení činnosti společnosti SS-UGO a že založení nové společnosti UP Caffe, která činnost SS-UGO převzala, bylo ve skutečnosti fiktivní, respektive s cílem nadále využívat status neplátce. Podle názoru Soudního dvora nemůže být využíván režim osvobození od daně pro malé podniky, tedy limit, do jehož překročení není subjekt plátcem, je-li prokázáno, že cílem založení nové společnosti, která vykonává stejnou činnost, je vyhnutí se plátcovství DPH.
Právě rozmělňování tržeb mezi více subjektů jsme s kolegou již na jaře loňského roku uváděli jako příklad možného zneužití práva v článku Bulletinu Komory daňových poradců. Po roce tedy již tento koncept nelze vnímat jako rizikové jednání ve vztahu ke zneužití práva, ale jako jednání považované jak rozsudkem Soudního dvora, tak i Nejvyššího správního soudu, za právo zneužívající.
Autor: Petr Vondraš
V otázce zneužití práva je správce daně tím, kdo nese tíhu důkazního břemene. Správce daně musí prokázat, že ke zneužití práva došlo. Judikatura jak Soudního dvora Evropské unie, tak i českého Nejvyššího správního soudu se shoduje v tom, že o zneužití práva se jedná, pokud hlavním účelem daného jednání je získání daňové výhody. Jinými slovy, aby se o zneužití práva nejednalo, musí být hlavní (nebo minimálně dostatečně významný) účel transakcí jiný než daňový.
Možná zajímavou otázkou na závěr jsou dopady rozhodnutí soudu. Ten přičetl veškeré daňové povinnosti fyzické osobě, která jako první převedla svoji činnost na obchodní společnost, protože všechny další převody již byly jednak důsledkem tohoto prvního zneužití a zároveň stále v režii této fyzické osoby, coby jejich vlastníka.
V rozsudku popisovaném případě to bylo možná až příliš „průhledné“. Stejná činnost, stejní lidé, 26 společností… Jen několik měsíců před tímto rozsudkem Nejvyššího správního soudu posuzoval možné zneužití práva ve vztahu k registraci Soudní dvůr v případu C-171/23 UP Caffe. Tato chorvatská společnost vykonávala stejnou restaurační činnost, jakou před ní společnost SS-UGO stejného vlastníka. Chorvatský správce daně byl názoru, že fakticky nedošlo k žádnému přerušení činnosti společnosti SS-UGO a že založení nové společnosti UP Caffe, která činnost SS-UGO převzala, bylo ve skutečnosti fiktivní, respektive s cílem nadále využívat status neplátce. Podle názoru Soudního dvora nemůže být využíván režim osvobození od daně pro malé podniky, tedy limit, do jehož překročení není subjekt plátcem, je-li prokázáno, že cílem založení nové společnosti, která vykonává stejnou činnost, je vyhnutí se plátcovství DPH.
Právě rozmělňování tržeb mezi více subjektů jsme s kolegou již na jaře loňského roku uváděli jako příklad možného zneužití práva v článku Bulletinu Komory daňových poradců. Po roce tedy již tento koncept nelze vnímat jako rizikové jednání ve vztahu ke zneužití práva, ale jako jednání považované jak rozsudkem Soudního dvora, tak i Nejvyššího správního soudu, za právo zneužívající.
Autor: Petr Vondraš