Souvislosti DPH a převodních cen

Blíží se doba podání daňových přiznání právnických osob, kdy je třeba kromě tradičních závěrečných úprav základu daně nezapomenout na úpravy související s cenovými narovnáními, pokud tyto nebyly již promítnuty do závěrkových účetních prací.
 
Většina společností patřících do nadnárodních korporací si důležitost správně vypočtených a zaúčtovaných cenových narovnání již plně uvědomuje.

Co však zůstává ne zcela objasněno jsou dopady takovýchto transakcí do oblasti DPH. V současné době neexistují v České republice, na úrovni EU ani v rámci platné metodiky OECD jednoznačné pokyny, jak k cenovým narovnáním z hlediska DPH přistupovat. Mají vůbec podléhat DPH?
 
V České republice lze dohledat pouze historický Koordinační výbor z roku 2006 (1) s následujícím závěrem správce daně:

“Pokud právnická osoba poskytuje jiné právnické osobě finanční prostředky pro účely úpravy základu daně z příjmu, protože ceny, za které právnická osoba poskytuje plnění pro osoby spojené (blízké) se liší od cen sjednaných mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích, nejedná se o poskytnutí finančních prostředků, které ve smyslu zákona o DPH není předmětem daně, ale o část úplaty za poskytovaná plnění „sdílené služby“ pro jednotlivé zákazníky (osoby spojené). Základem daně je podle § 36 zákona o DPH vše, co plátce jako úplatu obdrží nebo má obdržet od osoby, pro kterou plnění uskutečnil nebo od třetí osoby, a proto finanční prostředky poskytnuté třetí osobou (mateřskou firmou), které vyrovnávají cenu poskytnutých plnění poskytnutých osobám spojeným, vstupují do základu daně těchto plnění.”

Žádný další oficiální výklad k této problematice česká finanční správa nezveřejnila.

V roce 2018 se objevil v rámci OECD jeden z názorů expertní skupiny pro DPH (2), že následné úpravy převodních (tzv. adjustmenty) by měly být považovány za finanční plnění, která nejsou předmětem DPH, a to za podmínky, že obě strany transakce mají plný nárok na odpočet DPH na vstupu z transakce, ke které se tato narovnání váží.
 
V praxi však existují situace, kdy může být problém identifikovat, co je předmětem plnění opravňujícího k cenovému narovnání ve prospěch jiného člena skupiny.

Určitou právní jistotu může přinést aktuálně projednávaný rumunský (3) anebo švédský (4) případ před Soudním dvorem EU.

Představme si například situaci, kdy mateřská zahraniční společnost zainvestuje v České republice do založení výrobní dceřiné společnosti, které poskytne veškeré výrobní know how, jakož i právo dodávat výrobky zákazníkům, které v minulosti díky svým obchodním aktivitám získala. Následně bude strategicky dohlížet na management české firmy a schvalovat jeho každoroční výrobní plány.
 
Pokud rutinní výrobní entita dosáhne vyšší než tržně obvyklé ziskovosti, lze předpokládat, že by mělo dojít k cenovému narovnání ve prospěch mateřské společnosti, která je nositelem podnikatelské strategie. Bude takovéto cenové narovnání podléhat DPH? Kdo doklad na cenové narovnání vystaví, a jaký bude předmět plnění?
 
Právě takovýmto případem se zabývala rumunská daňová správa, když posuzovala, zda cenové narovnání rumunské dceřiné společnosti (půjčovna jeřábů) ve prospěch její belgické matky mělo být podrobeno DPH. Belgická mateřská společnost jako předmět plnění na vystaveném dokladu k cenovému narovnání uvedla poskytnutí služby. Následně rumunská společnost v režimu přenesení daňové povinnosti sama vyměřila DPH, které si následně nárokovala k odpočtu. Rumunský správce daně celý postup zpochybnil s odkazem na tvrzení, že nebylo prokázáno, že by plnění uvedená na dokladu, byla skutečně potřebná k ekonomické činnosti rumunské společnosti a nárok na odpočet neuznal.
 
Otázka, kterou soud ve výše uvedeném případu rozhodoval, tedy zněla: Zda cenové narovnání ve prospěch mateřské společnosti dává vzniknout předmětu plnění, který má povahu dodání služby a pokud ano, jaké důkazní prostředky mají být ze strany příjemce služby předloženy, aby bylo splněno důkazní břemeno prokázaní uskutečnění zdanitelného plnění?
 
Dalším řešeným soudním sporem zabývajícím se souvislostmi mezi DPH a převodních cen je případ švédské mateřské společnosti, která poskytovala služby dceřiným společnostem a při stanovení odměny za tyto služby vyloučila z nákladové základny, ke které aplikovala přirážku, určité specifické náklady. Švédský správce daně s takovýmto postupem nesouhlasil.
 
Otázka, kterou soud v tomto případu mimo jiné posuzuje je interpretace konceptu otevřeného trhu, který je zakotven v článku 80 směrnice Rady a její soulad s metodami stanovení převodních cen.
 
Proč výše uvedené soudní případy ze zahraničí považujeme za důležité? V situaci, kdy v rámci EU i OECD chybí k problematice vztahu DPH a převodních cen jednotná závazná metodika, lze důvodně předpokládat, že členské státy EU budou tato rozhodnutí Soudního dvora EU respektovat. Proto považujeme za důležité tyto případy pro Vás sledovat tak, abychom byli doporučení z nich vyplývající schopni správně aplikovat na situace našich klientů.

V úvodu článku jsme položili otázku, zda cenová narovnání mají podléhat DPH, či nikoliv. Bohužel, jednoduchou a jednoznačnou odpověď nenajdeme. Současný stav nás tedy nutí k tomu, abychom každé cenové narovnání posoudili samostatně a připravili si vysvětlení našich závěrů pro jejich případnou kontrolu ze strany správce daně.