Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. září 2022 (7 Afs 132/2022 -22) potvrdil, že v případě posuzování nákladů vynaložených v souvislosti s obnovou seníku zničeného požárem, je pro určení zániku prvotní stavby důležitá identifikace toho, co bylo vlivem škodné události odstraněno a zda u takové stavby došlo k destrukci odvodových zdí prvního nadzemního podlaží.
Společnost v roce 2014 uplatnila ve svých daňově účinných nákladech jednorázově výdaj (charakteru stavebních prací), který podle jejího názoru představoval náklady na opravu seníku, jež byl z důvodu technické závady poničen požárem. Výdaje na opravu seníku byly pokryty pojistným plněním, které společnost obdržela od pojišťovny jako náhradu za vzniklou škodu a které pro společnost představovalo zdanitelný výnos.
Správce daně postup klasifikace jednorázových výdajů jakožto opravu seníku napadl a namítl, že se jedná o náklady na pořízení nového hmotného majetku (nového seníku), neboť dle jeho posouzení seník jako věc v právním smyslu (následkem požáru) zanikl. Za daňový náklad lze ve zdaňovacím období vzniku události považovat zůstatkovou cenu seníku v souladu § 24 odst. 2 písm. b) Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“). Ve výsledku tak identifikované náklady za „opravu“ reklasifikoval na výdaje na pořízení nového hmotného majetku, jež lze do daňových nákladů uplatnit postupně formou daňových odpisů.
K učinění tohoto závěru měl správce daně od společnosti k dispozici mimo jiné také následující dokumenty:
- Znalecký posudek vypracovaný za účelem stanovení výše pojistného plnění za vzniklou škodu, z něhož vyplynulo, že se jednalo o tzv. totální škodu, při níž byla konstrukce vlivem požáru v havarijním stavu a bylo nutné ji odstranit.
- Smlouva o dílo se stavební společností, v rámci které byly dohodnuty práce charakteru – demolice seníku, zemní práce, základy, svislé konstrukce, opláštění, střecha, klempířské prvky, podlaha, vrata, …
NSS závěry orgánů finanční správy potvrdil a ve svém rozhodnutí se odvolal na rozhodovací praxi NSS, z níž vyplývá, že stavba jako samostatná věc v právním smyslu „vzniká v okamžiku, v němž je vybudována minimálně do takového stádia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci“. Pojetí zániku stavby je pak obdobné čili nadzemní stavba zaniká destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím.
NSS také namítl, že náklady na pořízení nového majetku není možné pojmově podřadit pod pojem škoda tak, jak ji definuje § 25 odst. 2 ZDP – „fyzické znehodnocení (poškození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka“ – neboť podstatou nákladů byla obnova majetku neboli odstranění následků již nastalé škody, přičemž je irelevantní, že byly výdaje vynaloženy v souvislosti s požárem a kryty náhradou od pojišťovny v podobě pojistného plnění.