Zákon o dorovnávacích daních pro účely zajištění minimální úrovně zdanění velkých nadnárodních skupin a velkých vnitrostátních skupin (dále jen „Zákon“) je v současnosti v připomínkovém řízení, po kterém zamíří do parlamentu s očekávanou účinností od 31. 12. 2023.
Zákon není úplným překvapením, neboť se ve své podstatě jedná o implementaci směrnice Rady (EU) 2022/2523 ze dne 15. prosince 2022 o zajištění globální minimální úrovně efektivního zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii (dále jen „Směrnice“). Tato Směrnice tak navazuje na iniciativu OECD - na tzv. Pilíř 2 odsouhlasený v rámci projektu OECD/G20 „Tax Challenges Arising from the Digitalisation of the Economy – Global Anti-Base Erosion Model Rules (Pillar Two)“.
Směrnice zavádí v souladu s pravidly OECD novou povinnost mateřských společností, velkých nadnárodních a národních skupin odvádět dorovnávací daň tak, aby za každou jurisdikci, ve kterých se tato skupina nachází, byla odvedena minimální daň, a to bez ohledu na to, zda se jedná o zemi, která implementovala Směrnici nebo se připojila k Pilíři 2. Jednotlivé státy pak mají možnost uplatnit svoji lokální dorovnávací daň. Pokud si však některá země tuto lokální dorovnávací daň nezavede, odvede minimální daň její mateřská společnost ve své jurisdikci. Česká republika se o tento dodatečný zdroj pro výběr daně nehodlá připravit a tuto lokální dorovnávací daň zavádí.
Zákon tak zavádí dvě zcela nové daně s vlastními pravidly, která jsou odlišná od pravidel pro daň z příjmů fyzických a právnických osob stanovená zákonem o daních z příjmů (tj. zákon č. 582/1992 Sb.). Jak vyplývá z celého jeho názvu, cílem je zajistit, aby velké nadnárodní či vnitrostátní skupiny odváděly v České republice minimální daň, a to v souladu s pravidly zavedenými Směrnicí a Pilířem 2. Minimální daň cílí na efektivní daňovou sazbu ve výši 15 %.
Zákon tedy zavádí tzv. tuzemskou dorovnávací daň. Poplatníkem se stanou vždy české společnosti (čeští daňoví rezidenti, případně stálá provozovna zahraniční společnosti), které jsou členy velké nadnárodní či vnitrostátní skupiny (viz níže). Dále Zákon zavádí tzv. přiřazovanou dorovnávací daň, kterou budou v České republice hradit za určitých podmínek české mateřské společnosti. Této dani se také říká globální daň přiřazovaná mateřské entitě (popř. jiné entitě skupiny).
Jakým způsobem česká společnost zjistí, zda se stane poplatníkem této minimální daně v České republice? Základním podmínkou je, aby patřila do skupiny společností, jejichž roční výnos převýšil více než 750 mil. EUR (ve dvou ze čtyř předcházejících zdaňovacích období). Roční výnos zjistí z konsolidované účetní závěrky, kterou sestavuje nejvyšší mateřská společnost. Zdali bude dosažen limit 750 mil. EUR do značné míry ovlivní pravidla pro sestavování konsolidované účetní závěrky nejvyšší mateřskou společností či mateřskou společností, se nachází o úroveň níže.
Zákon necílí pouze na skupiny umístěné v EU, ale celosvětově. Necílí také na tzv. vyloučené entity (např. neziskové a vládní organizace, penzijní fondy a za určitých podmínek také investiční fondy).
Pokud česká společnost bude patřit do velké nadnárodní či národní skupiny, bude v dalším kroku nutné zjistit, jakou efektivní daňovou sazbu dosáhla celá skupina v České republice. Její výpočet bude velmi komplexní. Za určitých podmínek bude možné vycházet z účetních výkazů sestavených dle českých účetních pravidel (tj. odlišných od účetních pravidel, dle kterých byly sestavené konsolidované účetní výkazy nejvyšší mateřskou společností). Pokud bude efektivní daňová sazba celé skupiny v České republice nižší než 15 %, bude nutné dále testovat efektivní daňovou sazbu za každou českou společnost samostatně. Pokud česká společnost bude dosahovat efektivní daňové sazby nižší než 15 %, bude povinna hradit tuzemskou dorovnávací daň.
Pokud mezi českými společnostmi budou i poplatníci daně z příjmů, kteří čerpají slevu na dani v rámci investičních pobídek či např. odpočet na vědu a výzkum, tuzemská dorovnávací daň může výrazně vyrušit případnou daňovou úsporu.
Při výpočtu efektivní daňové sazby se bude vycházet ze splatné a odložené daně, nicméně nepůjde jednoduše převzít údaje vykázané v účetních výkazech. Naopak, propočet bude velmi náročný. V některých případech bude nutné vycházet z hodnot, které vstoupily do konsolidované účetní závěrky (neočistěné o vzájemné transakce) sestavené nejvyšší mateřskou entitou.
Následný propočet tuzemské dorovnávací daně bude také komplexní. Tuzemská dorovnávací daň se totiž nejprve propočte za celou skupinu v České republice, a následně se rozdělí mezi ty české společnosti, jejichž efektivní daňová sazba nedosahuje minimální výše 15 %, a to na základě poměru jejich zisků.
Každou českou společnost, která patří do velké nadnárodní či národní skupiny, tak čeká povinnost podávat samostatně informační přehled a daňové přiznání (v případě, že bude hradit tuzemskou dorovnávací daň).
Zákon o dorovnávací dani je velmi komplexní a jeho implementace v praxi potrápí zcela jistě nejednoho poplatníka a daňové odborníky.
Pro správné stanovení povinnosti hradit minimální daň v České republice bude nutná spolupráce napříč celou skupinou. K tomu bude zapotřebí velmi dobrá znalost nejen českých účetních předpisů, ale také předpisů, dle kterých je sestavována konsolidovaná účetní závěrka nejvyšší mateřskou společností (IFRS, US GAAP apod.). Užitečným informačním zdrojem se stanou i modelová pravidla OECD.