Poslaneckou sněmovnou v lednu prošla poměrně přelomová novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která zvyšuje hranici pro povinné zadávání dle toho zákona ze dvou milionů korun bez DPH u dodávek a služeb na miliony tři (resp. ze šesti na devět milionů korun bez DPH u zakázek na stavební práce).
Toto navýšení je více než na místě, když dvoumilionový (šestimilionový) limit se v zákoně držel více než 20 let – a to od května roku 2004 (v období let 2012 – 2013 byl krátkodobě na poloviční úrovni). Od roku 2004 do roku 2025 se ceny stavebních prací a materiálů zvýšily o více než 200 %, s nejvýraznějším růstem po roce 2020. Ceny služeb a dodávek jsou příliš roztříštěnou oblastí pro takový údaj, nicméně např. poradenské služby za stejné období narostly rovněž o více než 200 % (při zvýšení mezd o 37 % a výrazném nárůstu provozních nákladů v době energetické krize let 2022 – 2023). Pro referenční hodnotu nárůstu cen v segmentu dodávek lze zvolit např. běžnou výpočetní techniku, kde lze zaznamenat dokonce 400% kumulativní nárůst cen – po inflační korekci činí reálný nárůst 150 – 200 %.
Limit pro zadávání veřejných zakázek postupy podle zákona výše uvedeným faktům nicméně stále odolával až do letošního ledna. Jedinou úpravou, která se v této věci při objektivním nárůstu cen v praxi objevila, byla úprava vnitřních směrnic veřejných zadavatelů pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. Ti často reagovali zvýšením obvyklé půlmilionové hranice pro otevřené výzvy na alespoň 1 milion korun.
Popsaná novela zákona o zadávání veřejných zakázek dosud není účinná, Senát ji má na programu k projednání na své 6. schůzi plánované na konci února. Do praxe vstoupí nejspíše na jaře letošního roku a přinese navýšení limitu o 50 %, tedy nedosáhne výše popsaných skutečných nárůstů cen – avšak bude přijata s nikoliv malým vděkem. Kravaty si povolí jak veřejní zadavatelé, tak jejich dodavatelé, pro které často již dvoumilionová hranice nebyla únosná. Vedla k rozmělňování fakturace do dalších rádoby nesouvisejících objednávek a smluv – a to nikoliv vždy za účelem obcházení zákona s motivem „podojit“ veřejné rozpočty. Spíše byly takové postupy in fraudem legis považovány často za jedinou cestu, jak zvládnout významný nárůst nákladů a stále poskytovat adekvátně kvalitní plnění.
Významnou roli bude hrát, jak se veřejní zadavatelé postaví ke svým vnitřním směrnicím pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu – zda přirozeně navýší své limity pro jednotlivé postupy tak, jak je navyšuje zákon. První přirozenou hranicí nechť je až 1 milion korun bez DPH jako zákonem nově navýšená minimální hodnota pro povinnost uveřejnit smlouvu na profilu zadavatele. A následně ať dojde k pouhému rozšíření dalšího pásma až do navyšované zákonné hodnoty (3 mil. Kč). Velkým krokem zpět by bylo zavedení nového pásma mezi 2 až 3 miliony s postupy přísnějšími, než byly dosud pro zakázky do 2 milionů. Takto by veřejní zadavatelé zcela promarnili příležitost, která má právě odstranit to nutné škrcení a má na místo dosavadních dvou milionů postavit miliony tři. Může se zdát, že je to částka velmi vysoká – která je dána do rukou zadavatelům za mnohem mírnějších pravidel, než stanoví zákon. Je však důležité si v souvislosti s údaji uvedenými v druhém odstavci uvědomit, že tato částka reálně nepředstavuje vyšší hodnotu, než jakou měla v roce 2004, kdy byla zákonem zavedena. Hospodářská soutěž v zadávání zakázek malého rozsahu fungovala celých dvacet let adekvátně a k potížím dochází až mnohem výš – v nadlimitu.
Pravidla pro zadávání veřejných zakázek v rámci různých dotačních programů (např. pravidla MPO, Operačního programu Jan Ámos Komenský, pravidla Národního plánu obnovy atd.) by měla být aktualizována včas, ideálně ještě v průběhu legisvakanční lhůty. Cílem je předejít vzniku nejistoty v přechodném období, zejména v případě zakázek v rozmezí 2 – 3 milionů korun. I zde by mělo dojít k přirozenému navýšení finančních limitů a s nimi svázaných povinností tak, aby nebyl tvořen speciální nový limit pro hodnoty mezi 2 a 3 miliony. O to zákonodárci zcela jistě nešlo.
Jak dlouho budou platit tyto nové třímilionové a devítimilionové hranice, lze těžko předjímat. Pokud budou platné dalších 20 let, může to být znamením cenové stability bez globálních krizí, nebo opětovným zaspáním zákonodárného sboru. Svobodnější přístup k zakázkám malého rozsahu by však v praxi neměl znamenat, že má hned dojít k utržení dodavatelů veřejných zakázek ze řetězu tak, aby v krátkém čase byl třímilionový limit stejně malým, jako je ten dosavadní.
Autor: Michaela Žejšková
Toto navýšení je více než na místě, když dvoumilionový (šestimilionový) limit se v zákoně držel více než 20 let – a to od května roku 2004 (v období let 2012 – 2013 byl krátkodobě na poloviční úrovni). Od roku 2004 do roku 2025 se ceny stavebních prací a materiálů zvýšily o více než 200 %, s nejvýraznějším růstem po roce 2020. Ceny služeb a dodávek jsou příliš roztříštěnou oblastí pro takový údaj, nicméně např. poradenské služby za stejné období narostly rovněž o více než 200 % (při zvýšení mezd o 37 % a výrazném nárůstu provozních nákladů v době energetické krize let 2022 – 2023). Pro referenční hodnotu nárůstu cen v segmentu dodávek lze zvolit např. běžnou výpočetní techniku, kde lze zaznamenat dokonce 400% kumulativní nárůst cen – po inflační korekci činí reálný nárůst 150 – 200 %.
Limit pro zadávání veřejných zakázek postupy podle zákona výše uvedeným faktům nicméně stále odolával až do letošního ledna. Jedinou úpravou, která se v této věci při objektivním nárůstu cen v praxi objevila, byla úprava vnitřních směrnic veřejných zadavatelů pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. Ti často reagovali zvýšením obvyklé půlmilionové hranice pro otevřené výzvy na alespoň 1 milion korun.
Popsaná novela zákona o zadávání veřejných zakázek dosud není účinná, Senát ji má na programu k projednání na své 6. schůzi plánované na konci února. Do praxe vstoupí nejspíše na jaře letošního roku a přinese navýšení limitu o 50 %, tedy nedosáhne výše popsaných skutečných nárůstů cen – avšak bude přijata s nikoliv malým vděkem. Kravaty si povolí jak veřejní zadavatelé, tak jejich dodavatelé, pro které často již dvoumilionová hranice nebyla únosná. Vedla k rozmělňování fakturace do dalších rádoby nesouvisejících objednávek a smluv – a to nikoliv vždy za účelem obcházení zákona s motivem „podojit“ veřejné rozpočty. Spíše byly takové postupy in fraudem legis považovány často za jedinou cestu, jak zvládnout významný nárůst nákladů a stále poskytovat adekvátně kvalitní plnění.
Významnou roli bude hrát, jak se veřejní zadavatelé postaví ke svým vnitřním směrnicím pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu – zda přirozeně navýší své limity pro jednotlivé postupy tak, jak je navyšuje zákon. První přirozenou hranicí nechť je až 1 milion korun bez DPH jako zákonem nově navýšená minimální hodnota pro povinnost uveřejnit smlouvu na profilu zadavatele. A následně ať dojde k pouhému rozšíření dalšího pásma až do navyšované zákonné hodnoty (3 mil. Kč). Velkým krokem zpět by bylo zavedení nového pásma mezi 2 až 3 miliony s postupy přísnějšími, než byly dosud pro zakázky do 2 milionů. Takto by veřejní zadavatelé zcela promarnili příležitost, která má právě odstranit to nutné škrcení a má na místo dosavadních dvou milionů postavit miliony tři. Může se zdát, že je to částka velmi vysoká – která je dána do rukou zadavatelům za mnohem mírnějších pravidel, než stanoví zákon. Je však důležité si v souvislosti s údaji uvedenými v druhém odstavci uvědomit, že tato částka reálně nepředstavuje vyšší hodnotu, než jakou měla v roce 2004, kdy byla zákonem zavedena. Hospodářská soutěž v zadávání zakázek malého rozsahu fungovala celých dvacet let adekvátně a k potížím dochází až mnohem výš – v nadlimitu.
Pravidla pro zadávání veřejných zakázek v rámci různých dotačních programů (např. pravidla MPO, Operačního programu Jan Ámos Komenský, pravidla Národního plánu obnovy atd.) by měla být aktualizována včas, ideálně ještě v průběhu legisvakanční lhůty. Cílem je předejít vzniku nejistoty v přechodném období, zejména v případě zakázek v rozmezí 2 – 3 milionů korun. I zde by mělo dojít k přirozenému navýšení finančních limitů a s nimi svázaných povinností tak, aby nebyl tvořen speciální nový limit pro hodnoty mezi 2 a 3 miliony. O to zákonodárci zcela jistě nešlo.
Jak dlouho budou platit tyto nové třímilionové a devítimilionové hranice, lze těžko předjímat. Pokud budou platné dalších 20 let, může to být znamením cenové stability bez globálních krizí, nebo opětovným zaspáním zákonodárného sboru. Svobodnější přístup k zakázkám malého rozsahu by však v praxi neměl znamenat, že má hned dojít k utržení dodavatelů veřejných zakázek ze řetězu tak, aby v krátkém čase byl třímilionový limit stejně malým, jako je ten dosavadní.
Autor: Michaela Žejšková